Zbraslav
a její
historie
vzdálená
i
nedávná
je
na těchto
stránkách
již od roku
2003
logo
Zbraslavhistorie.info - stránky o historii městské části Praha - Zbraslav

celkem je registrováno 91 lidí. přihlášení | registrace

Kapitán Emanuel Voska

Emanuel Voska *4.12. 1875 Kutná Hora, †1. dubna 1960 Praha


Kapitán Emanuel Voska

Jméno Emanuela Vosky je dnes téměř neznámé.Přesto byl vletech první i druhé světové války esem mezi špiony. V USA vybudoval učinnou kotrašpionážní síť, a jako důstojní americké armády v letech 1918-1919 řídí středoevropské oddělení zpravodajské sekce generálního štábu USA. Za druhé světové války jako příslušník americké OWI (úřad válečných informací) odhaluje německé agenty v Turecku. Po návratu do vlasti je v 50. letech uvězněn jako zrádce.Kapitán Emanuel Voska v období první republiky strávil určitou část svého života na Zbraslavi, kde si v ulici Žitavského koupil vilu (tzv. OTTOVA VILA) a postavil zde Hotel Ritz. Podílel se na vzniku zbraslavského pomníku věnovaného obětem první světové války. Na Zbraslavi Vosku navštěvovalo mnoho významných osobností, mezi něž patřil i prezident T.G. Masaryk.

Fotogalerie

související odkazy: | dům E. Vosky - (tzv. OTTOVA VILA) - více zde |


Život v rodném městě
Rodným městem Emanuela Vosky byla Kutná Hora, kde se 4. listopadu roku 1875 narodil. Tak jako jeho otec byl kameníkem, tak i Voska se dal na stejný obor. Po čase začal pracovat jako kamenosochař. Této činnosti se věnoval do svých 19 let. Podstatný obrat v jeho životě nastal když vystoupil se svým projevem na kutnohorské schůzi sociální demokracie. Ve svém projevu kritizoval špatné poměry žen, pracující v továrně na tabák v nedalekém Sedlci. Jeho nevybíravý projev nebyl akceptován přítomným policejním komisařem, který další průběh celého shromáždění okamžitě ukončil.Po tomto incidentu byl Voska předvolán k výslechu. Zde se setkává okresní hejtmanem Suchánkem, který se k celému případu staví shovívavě. Sděluje Voskovi, že nemůže zaručit nepodstoupení jeho případu vyšším instancím, kde by jeho postoje byly posuzovány jako pobuřování. Okresní hejtman případ prozatímně klasifikoval jako mladickou nerozvážnost a doporučil Voskovi jako nelepší řešení emigraci

Odchod do emigrace
V okamžiku kdy Voska pochopil že se ocitl na indexu nežádoucích osob, které jsou obviňovány s protirakouské revoluční činnosti, uvažuje o emigraci. A tak odchází za hranice monarchie, až po čase ukončí své putování ve Spojených státech amerických. Jeho život v USA začíná v New Yorku, kam přišel se čtyřmi dolary v kapse a bez znalosti anglického jazyka. Po čase se seznamuje s českou komunitou a v roce 1895 si bere za manželku českou krajanku Annu Ročňákovou. Mají spolu tři dcery Lauru, Otýlii, Villu a syna Artura. Již v roce 1910 ve svých 37 letech je Voska úspěšným stavebním podnikatelem a majitelem dolu na těžbu mramoru. Jeho veřejný život je spjat s krajanským spolkem, stává se také zakladatelem první sociálně demokratické sekce v USA. Je čelním představitelem sdružení Volné myšlenky a místního Sokola.

Seznámení s T.G.M.
V roce 1902 se seznámil s profesorem T.G. Masarykem a vletech 1910 a 1912 organizuje jeho přednáškové turné po spojených státech. V roce 1914 se svou dcerou Villou navštěvuje Prahu a sonduje zde politickou situaci. Jedná s Masarykem a s dalšími politiky o dalším postupu politické reprezentace v případě válečného konfliktu. Návštěva Prahy byla rozhodujícím zlomem v jeho dalším životě. Voska byl požádán Masarykem, zda by nebyl ochoten při zpáteční cestě do USA, odevzdat jeho politickým přátelům v Anglii závažné informace spolu s důležitými číselnými údaji. V Londýně Kontaktoval jistého pana Stteda z redakce listu The Times a předal mu písemnosti, jejíž obsah byl pro Vosku velmi riskantní. V případě že by rakouská nebo německá policie odhalila Voskovu misi, byl by okamžitě odsouzen ze špionáže. Odesílané dokumenty obsahovali informace o hospodářském, finančním, a vojenském stavu Rakousko-Uherské monarchie. Tajné informace byly sepsány drobným písmem na jemném papíru a zašity do podrážky Voskových bot. Zbytek informací převáží jeho dcera Villa ve vlastním korzetu.





Tajné aktivity
Voska na základě zadaného špionážního úkolu informuje Britského ministra války, následně vyslanec ruska v Londýně. Dále vyjednává že čeští vojáci v rakouské armádě budou dezertovat a vytvářet na straně spojenců bojové útvary. V dalších letech Voska vytváří a řídí tajnou kurýrní agenturu pro zahraniční a domácí odboj. Na počátku 1. světové války z řad českých menšin v USA buduje kontrašpionážní síť, která napomáhá spojenců v boji proti Rakousku a Německu. Tato síť odhaluje mezi americkými občany špiony německého, rakouského a maďarského původu. Voskovy se daří vypracovat na profesionálního vyzvědače. Například se zmocňuje dokumentů finančního ataše na německé ambasádě ve Washingtonu. Dokumenty obsahují velmi tajné informace a vlastnoručně psaný dopis rakouského vyslance v němž vyzývá americké Rakušany a Němce k sabotážím v americkém průmyslu za patřičnou odměnu. Voskovi důkazy o rozvratné činnosti v USA prováděnou Rakouskem a Německem vedli k vypovězení jejich vyslanců.

Agent a poradce
Voska působí i v dalších sférách odboje. Jako podnikatel poskytuje nezanedbatelnou finanční podporu Masarykovi. V létě 1917 byl vyslán do Ruska, aby se pokusil překazit nástup bolševikům, což se mu už nepodařilo.Ke konci války se vrátil do amerických služeb kde dostává Voska hodnost kapitána americké armády spjatou s činností styčného důstojníka mezi americkou armádou a československými legiemi v rusku. V letech 1918 až 1919 řídí středoevropské oddělení zpravodajské sekce amerického generálního štábu. Stává se prostředníkem mezi TGM a prezidentem Wilsonem. V roce 1919 na mírové konferenci působí jako poradce americké delegace. Po vzniku Československa řídil americkou potravinovou pomoc nové republice.V knize Třicet let novinářem z roku 1924 popisuje Autor Wickham Steed Voskovu osobu takto: Z členů českého národního sdružení vytvořil užší tajnou organizaci. Pomohl dopadnout nebezpečného německého zvěda von Rintelena. A posléze se mu podařilo dostat do vězení podvodníka a německého vyzvědače Trebitsche-Lincolna, jenž kdysi býval anglickým poslancem. Voskova organizace poněkolik měsíců denně prohlížela poštu německého konzulátu v Novém Yorku a umístila spolehlivého pozorovatele do samé blískosti německého velvyslance ve Spojených státech. Když Amerika vstoupila do války, Voska se přihlásil do armády. A brzy potom jsem se sním setkal v Paříži. Byl v úhledné uniformě amerického důstojníka. Voskovo jméno by mělo stát na počátku seznamu oněch mužů, kteří přispěli k vítězství svým dílem.

Fotogalerie

Počet fotografií v galerii: 9

Návrat do vlasti
Od roku 1919 žije Voska v Praze a živí se jako obchodník. Politicky se angažuje v sociální demokracii a publikuje práce o odboji v první světové válce. Stojí u zrodu československého červeného kříže, který pomáhá zakládat spolu s Alicí Masarykovou. Dvacátá a třicátá léta prožil jako slavný a bohatý podnikatel v nově založené Československé republice.Jeho podnikatelská činnost zasáhla i Zbraslav. Mezi lety 1923- 24 nechal postavit v ulici Žitavského novou budovu, v které provozoval hotel známý pod jménem Hotel Ritz. Později byl nájemcem tohoto zbraslavského hotelu p. Šejnoha. Postupem času se provoz stával nerentabilním, pravděpodobně z důvodů blízkosti hotelu Vejvoda. Po ukončení nájemní smlouvy s p. Šejnohou, Voska daroval hotel Ritz legionářům jako rekreační středisko. V třicátých letech organizuje pomoc pro německé uprchlíky před nacismem, a někteří uprchlíci byly ubytováni v bývalém hotelu Ritz. Voska také koupil na Zbraslavi vilu, kterou nechal původně postavit nakladatel Jan Otto. Kdy se stal Voska majitelem tohoto domu není přesně známo, ale v roce 1927 žádal kapitán Voska o povolení přístavby verandy mezi hotelem Ritz a Ottovou vilou. Podle plánů měla veranda vést obloukem mezi severními částmi obou budov na sloupové konstrukci ve výši prvního patra.Tato spojovací veranda nebyla nikdy postavena. Občas k němu zajížděl do vily na Zbraslav i prezident T. G. Masaryk. Na přelomu let 1934-35 prodává kapitán Voska tuto vilu státu. Roku 1936 kapitán Voska začal organizovat humanitární pomoc pro Španělsko kde vypukla vzpoura proti nové vládě vyšlé z parlamentních voleb. Také začal vydávat nový časopis Španělsko. Československem prošlo ve 30. letech na deset tisíc německých emigrantů, prchajících před fašistickou tyranií. O německou emigraci se od roku 1933 začaly starat podpůrné organizace a spolky.

Emigranti přicházeli již z Německa s podlomeným zdravím za dlouhou dobu nezaměstnanosti nebo vězení.Celkový životní standard v azylových domech se však držel na nízké úrovni a strava poskytovaná jim v útulcích nebyla vzhledem k jejich stavu dostatečná. Emigranti byli umístěni v různých domovech, z nichž nejlépe vedený a vybavený byl hotel Ritz na Zbraslavi, který dal k dispozici kapitán Emanuel Voska. K významnějším obyvatelům domova náležel bývalý říšský kancléř Philipp Scheidemann, který na Zbraslavi zpracoval část svých pamětí. Spisovatel Robert Grötzsch tam napsal román Wir suchen ein Land, který potom vyšel v Bratislavě. Po fašistickém puči v Rakousku v únoru 1934 se do tohoto domova uchýlila také část dělnických rakouských bojovníků, někteří i s rodinami. Uprchlíci zde dostávali třikrát denně vydatné jídlo a navíc měsíčně i malé kapesné. V Čechách a na Moravě bylo vybudováno desítky azylových míst pro uprchlíky před fašismem, avšak hotel Ritz na Zbraslavi patřil k nejznámějším.


Druhá emigrace
Po okupaci ČSR nacistickým Německem byl 16.3. 1939 zatčen gestapem. Po podmíněném propuštění se mu podařilo odejít se svou rodinou do Velké Británie a poté do Spojených států. Ve Spojených státech pomáhal získávat lidi do nově se tvořící americké výzvědné služby OSS. On sám se uplatnil v úřadu pro válečné informace OWI. V tomto úřadu byl pověřen vykonáváním špionáže. Roku 1943 byl vyslán do Istambulu, odkud navázal spojení se Slovenskem a s protektorátem. V Turecku odhaluje německé agenty v řadách zde pracujících českých protektorátních občanů i samotných němců. Dokonale mapuje situaci na Balkáně a znovu se zde setkává s Francem von Papenem. Ten jako německý vyslanec zde sehrává roli nacistického agenta s cílem dostat Turecko do nacistické koalice. Von Papen se stává ihned úhlavním nepřítelem kapitána Vosky. V Turecku Voska Pracoval dva roky

Na stopě nepříteli
Voska při svém pobytu v Ankaře odhaluje skutečnou roli německého diplomata von Papena. Zjištění podkládá důkazy, které svědčí o tom že je zde německou stranou prováděná proti spojenecká činnost. Voska například zjišťuje, že je tureckou firmou Senker odesláno do Německa odesláno 24 vagonu chromu v několika dodávkách. Další Voskovi zjištění prozrazují skutečnou roli Turecka v letech 1943 až 1944. Pravidelné dodávky chromu do Německa jsou odesílány prakticky denně. V průběhu roku 1943 je k těmto dodávkám přidávány ještě další komodity jako opiáty, tabák, skopové kůže na vojenské boty. Šíře a obsáhlost Voskových informací byla obdivuhodná, vzhledem k jeho věku a obtížnosti situace v jaké se nacházel. Jeho pobyt byl sice v neutrální zemi, ale přesto byl denně i se svými lidmi vystaven velkému riziku odhalení se strany německé špionáže operující na stejném území. Stačilo by jen malá chyba ve výzvědné činnosti, a němečtí agenti by Vosku odhalili. Pak k jeho likvidaci by stačil jeden výstřel německého odstřelovače. Voska měl také za úkol jednat s Tureckem o spolupráci se spojenci, kteří by tento prostor využili k invazi na Balkán.

Kontakty s krajany
Prostředí Istambulu kde se Voska v průběhu 2. světové války nacházel a prováděl zde výzvědnou činnost pro Spojené státy, představovalo velký bazar zpráv a informací a předsunuté centrum výzvědných služeb mnoha států. Ačkoli byl členem zpravodajské služby USA, zůstal věrný slibu, který dal Československé exilové vládě a tzv. Káhirském dopisu potvrdil prezidentu Benešovi. Ve zdejším prostředí navázal a udržoval styky s místní komunitou Čechoslováků. Někteří přišli do Istambulu za obchodem před první světovou válkou, jiní zde byli s pasy protektorátu, či slovenského štátu a zastupovali zde domácí firmy, od Vítkovických železáren přes ČKD a Škodovku až po Zlínského Baťu. Někteří z těchto obchodních zástupců se pak skutečně stali spolehlivými spolupracovníky, jak Vosky tak místní československé zpravodajské služby. V roce 1944 se na Tureckém území nacházelo 200 osob z Československa, z toho 150 v Istambulu. Voska také odhaluje mezi Čechoslováky šest jednotlivců a jeden manželský pár kolaborující s gestapem. Jména těchto kolaborantů předává příslušným orgánům. Jeho hlavní starostí je především, zajištění ochrany pro Jindřicha Kadlece ředitele české části společnosti Praha export v Istambulu a ředitele Doležala z Omnipolu. Tito lidé mohli z titulu své funkce podnikat služební cesty až do Prahy, a přitom být využiti jako kurýři.

Výzvědná síť
Voska na základě svých kontaktů v Turecku vybudoval informační sít, která přináší mnoho poznatků o nepříteli. Získává kontakty i v ostatních balkánských zemích. Například v Bulharsku získává Oldřicha Hrdinu textilního podnikatele, a Bulharské občany sympatizující s Čechoslováky, jakými byli například Asen Stambolijskij syn bývalého premiéra nebo bývalí předseda parlamentu Stojčo Mošanov. Tyto a další kontakty byly brzy zúročeny. Voska například zjišťuje kapacity vojenských letišť v Bulharsku a mnoho dalších informací. Kontakty v Jugoslávii přinášejí poznatky o vývoji situace v hlavních přístavech jaderského moře od Rijeky přes Zadar až po Šibenik a Herceg Novi. Největší pozornost byla věnována Boce Kotorské, tradiční vojenské základně ve fjordu. Boca Kotorská byla velmi výhodné spojena s letištěm v Divulje s celou řadou kasáren, skladů a dalších vojenských objektů. Hodně úsilí věnoval Voska také Rumunsku. Voska si velmi váží čestných lidí a jejich poctivé práce a oddanosti demokracii. Za takové to lidi se umí zasadit s nejvyšším vypětím sil.

Odhalení agenta
Voskovi se podařilo v Turecku odhalit německého agenta Fritze Fialu, bývalého novináře s československým státním občanstvím, jenž se však na počátku války stává říšskoněmeckým občanem. Jako blízký spolupracovník Franze Karmasina, pohlavára německých fašistů na Slovensku, hraje Fiala značnou roli při odtržení Slovenska od Čech. Poté jako redaktor Bratislavského listu Grenzbote přispívá k nenávistné kampani proti židům. Posléze je vyslán do Turecka, kde se stýká s von Papenem. V této souvislosti Voska vypracoval speciální dokument pojednávající o aktivitě německých nacistických organizací a jejich členech v Turecku. Tyto informace byly předány jak americkým nadřízeným v OWI, tak i ministerstvu zahraničí Jana Masaryka v Londýně. Voska v tomto dokumentu uvádí: Po odjezd von Papena zůstal v Turecku nejvyšší nacistický funkcionář Fritéz Fiala –SS Brigadefürer čili generál zbraní SS. Fiala byl pravou rukou, osobním přítelem a představitelem Himmlera v Turecku. Fritz Fiala se narodil ve Vídni roku 1906. Je nositelem německého pasu č. 2158/42 vydaného v Bratislavě dne 1.12. 1942, kde působil jako šéfredaktor německého listu Grenzbote, byl také ředitelem tiskových a propagandistických organizací. V Turecku se stal šéfem Transkontinent Press a současně byl šéfem gestapa Turecku. Kolem Fiali nebylo vše tak jasné. Voska měl ale zřejmě pravdu, když se domníval, že Fiala pracoval jako dvojitý agent. Nikdy ale nezjistil jak a kdy Fritz Fiala přestoupil na stranu spojenců.

Domů a do vězení
Poslední rok druhé světové války, vnesl do Voskova života významné jubileum. V roce 1945 dosáhl sedmdesáti let a stal se nejstarším agentem této války. V tomto roce se i po druhé oženil s 35letou Marií Holečkovou, původem z Berouna. Nebylo žádný projev lásky nýbrž dobrácký skutek. Paní Marie žila v Turecku kam se provdala a na počátku války se rozvedla. S Voskou spolupracovala ve zpravodajské činnosti avšak Turecké úřady jí začali podezřívat ze špionáže. Její záchranou byl sňatek s Voskou a odcestovaní do spojených států. Ve spojených státech Voska oficiálně rozvázal spolupráci s americkým úřadem pro válečné informace OWI, a se svou rodinou po skončení války, kromě syna Rudolfa a jeho rodiny který zůstal New Yorku, odcestovali Československa. Po návratu do republiky se pustil sedmdesátiletý Voska opět do podnikání a do společenského života. Po roce 1948 byl novou vládnoucí mocí považován za nebezpečného vyzvědače a v roce 1950 zatčen STB a zanedlouho byly zatčeny i jeho tři dcery. On sám byl obviněň ze špionáže ve prospěch USA. Jeho jméno figurovalo v procesu s Rudolfem Slánským. Po čtyřech letech vyšetřovací vazby odsoudili Emanuela Vosku na deset let do žaláře. Do vězení mu nesměli příbuzní posílat ani balíčky s potravinami. Již hodně starý Voska byl víc nemocný než zdravý, přesto rodina žádala o jeho propuštění. Žádost byla zamítnuta s odůvodněním, že vězeň nebyl dostatečně převychován. Teprve začátkem roku 1960 mu trest byl ze zdravotních důvodů na šest měsíců přerušen. Kapitán Emanuel Voska 1. dubna umírá doma mezi svými, ale stále ještě jako vězeň.

www.zbraslavhistorie.info


Texty a články z ostatních zdrojů

Emanuel (Viktor) Voska

(*1875 Kutná Hora †1960 Praha) - kutnohorský rodák, první spolupracovník prof. T.G.M. v odboji proti Rakousku, muž který nemalou měrou přispěl k rozboření Rakousko-Uherské říše a k utvoření československého státu. Emanuel (Viktor) Voska se narodil 4.11.1875 v Kutné Hoře na předměstí Hloušky čp. 14 (nedaleko Loreckého pivovaru). Později se rodina přestěhovala do Třebonína u Čáslavi. Otec pracoval jako kameník. Když bylo E. Voskovi 6 let, zasypala otce náhle v lomu skála. Tak se paní Vosková ocitla sama s nezaopatřenými sirotky. Brzy však mladý Voska začal své matce finančně pomáhat i při svých studiích na odborné škole sochařsko-kamenické. Aby matce ušetřil vydání, chodil ještě při škole pracovat do sochařské dílny mistra Jana Šídla v Kutné Hoře. Emanuel Voska byl již od mládí velmi aktivní, živě se zapojoval do společenského života a vždy rád vyhledával nespokojence s tehdejším režimem. Pilně četl socialistickou literaturu, navštěvoval přednášky a schůze sociálních demokratů. V šestnácti letech byl již členem vzdělávacího spolku Komenský a od té doby byl duší celého hnutí, které mělo hlavně tendenci vzdělávací. Byl pohotový a hbitý debatér, vynikl jako řečník, takže byl záhy vyslán na veřejné schůze. Dne 24.6. 1894 se účastnil veřejné schůze žen v kutnohorské sokolovně, která se mu stala osudnou. Zde Voska ostře kritizoval poměry v sedlecké tabákové továrně, čímž se dostal do konfliktu s okresním hejtmanem, který mu pohrozil vězením. Proto se dlouho nerozmýšlel, sehnal mezi příbuznými trochu peněz a na podzim r. 1894 odjel do Ameriky a za ním i jeho budoucí manželka Anna Ročňáková. V Americe musel začít s drobnými pracemi, které byly namáhavé a vysilující. Postupně se jeho životní podmínky zlepšily: zastával místo dělníka, tajemníka, redaktora, mistra a posléze byl majitelem továren a lomů. Vše zvládal i díky velké podpoře, kterou měl u své manželky. Ta se dobře starala o 6 dětí a dokázala jim nahradit i věčně zaměstnaného otce. Pokud budeme sledovat politickou působnost E. Vosky v zámoří, datuje se dlouho ještě před válkou, kdy již měl styky s T.G. Masarykem. Masaryk přijel do Ameriky, aby získal informace a pořádal přednášky. Brzy se Voska seznámil s dalšími předními politiky a přejímal od nich zprávy o situaci v Rakousku. V jeho domě v New Yorku v 86. ulici byl hostem nejen Masaryk, ale i Štefánik, prof. Velemínský, dr. Bartošek, red. Pelant, Vojta Beneš, Habrman, Soukup, Klofáč a jiní. Styk s nimi, jistě přispěl rozšířit politický obzor Vosky. Češi žijící v Americe vedli hlavní voj odboje proti Rakousku. Z valné části to byli socialisté a všichni nesli již ze staré vlasti zárodek odboje. Opouštěli Rakousko buď proto, že zde nemohli nalézt obživu, nebo byli pro politické přesvědčení vyštváni. V ten čas byl Voska v Americe v čele českých novinářů a snažil se pro americký tisk získat pod krycím jménem „Viktor“ pokud možno co nejvíce nejrychlejších informací, týkajících se politické situace. Aby s tiskovými agenturami navázal styky, vydal se s dcerou Villou na jaře r. 1914 na cestu do Evropy. V červnu r. 1914 vyjednal v Londýně s kabelografickými a telegrafními společnostmi, aby přijímaly a odesílaly depeše zpravodajů amerického Svazu žurnalistů. Pokoušel se získat korespondenty i v Praze, Plzni a ve Vídni. V Čechách při té příležitosti na začátku války diskutoval s českými politiky včetně s T.G. Masarykem. Ten požádal Vosku, zda by nemohl vysondovat, na kterou stranu se přidá Itálie, Řecko a Osmanská říše. Když opouštěl Voska Rakousko- Uhersko měl v podrážkách boty a jeho dcera Villa ve šněrovačce informace vojenského a hospodářského charakteru s poselstvím od profesora Masaryka, které předal v Londýně Henrymu Wickhemovi Steedovi, politickému redaktorovi a vedoucímu zahraničního oddělení deníku The Times. Po návratu do Ameriky zahájil kampaň za sjednocení amerických Čechů do Českého národního sdružení. Upevnil organizaci zahraničního odboje a sháněl potřebné finanční prostředky. Dokonce musel prodat i své lomy, aby získal potřebné finance. Mezi lety 1914 - 1915 vytvořil Voska ze své iniciativy organizaci, kterou pověřoval různými úkoly, které měly odhalovat nezákonnou činnost Centrálních mocností a tím zvyšovat význam Čechů pro boj Spojenců. V roce 1915 vydal prohlášení Českého zahraničního komitétu, formulující národní program. Dále se snažil přesvědčit americké občany o nepřátelských úmyslech Němců a Rakušanů a naopak o nezbytnosti americké pomoci státům Dohody. Američtí češi byli ve stálém kontaktu s T.G.M. v Londýně. Voska byl pověřen úkolem aby zajistil rakousko-uherské pasy pro Masarykovi kurýry v Londýně. Po vstupu USA do války, předal Voska úřadům veškeré své materiály, aby mohly snáze pátrat po německých a rakouských vyzvědačích a sabotérech.Tato zpravodajská činnost přinesla úspěchy, Voska si tím získal důvěru i prezidenta Wilsona. To ovlivnilo propojení USA na spojenecké válečné organizace a přesvědčení americké společnosti o nutnosti vstupu do války proti Centrálním mocnostem. Voska byl jmenován šéfem diplomatické okružní mise do Japonska, Švédska a Ruska. V létě 1917 se v Rusku pokusil překazit nástup bolševikům, což se mu už nepodařilo. Ke konci války se vrátil do amerických služeb a v hodnosti kapitána zpravodajské služby vedl některé operace v Evropě. Vstoupil do britské tajné služby - Inteligent Service a založil zpravodajské oddělení pro Francii, Švýcarsko, Rakousko a Itálii. Po vzniku Československa založil Voska organizaci „United Czechoslovak Relief“ v New Yorku, která řídila potravinovou pomoc pro nově vzniklou ČSR i Polsko. A s dopravní lodní společností „Czechoslovak Commercila Corporation of America“ dopravoval potřebné zásilky. Na Pařížské mírové konferenci byl poradcem prezidenta Wilsona a se stejným posláním i členem delegace ČSR. Mezi dvěma válkami byl stálým členem mise USA v ČSR v Praze. Byl spoluzakladatelem Čs. červeného kříže, spolupodílel se na občanských sbírkách zlata a stříbra pro státní poklad republiky. Dvacátá a třicátá léta prožil jako slavný a bohatý podnikatel v nově založené Československé republice. Jeho podnikatelská činnost zasáhla i Zbraslav. Mezi lety 1923 - 24 zde nechal postavit v ulici Žitavského novou budovu, v které provozoval hotel známý pod jménem Hotel Ritz, který později věnoval legionářům jako rekreační středisko. Roku 1936 kapitán Voska začal organizovat humanitární pomoc pro Španělsko, kde vypukla vzpoura proti nové vládě vyšlé z parlamentních voleb. Také začal vydávat nový časopis Španělsko. Na počátku nacistické okupace Voska se svou rodinou uprchl do Spojených států. Ve Spojených státech pomáhal získávat lidi do nově se tvořící americké výzvědné služby OSS. On sám se uplatnil v úřadu pro válečné informace OWI. V tomto úřadu byl pověřen vykonáváním špionáže. Roku 1943 byl vyslán do Istanbulu, odkud navázal spojení se Slovenskem a s protektorátem. Pracoval tam dva roky. Po válce se Voska opět navrátil do Prahy a jako sedmdesátiletý se opět pustil do podnikání a do společenského života. Znovu se ujal vedení společnosti Underwood na dovoz a servis amerických psacích strojů, kterou po dobu jeho nepřítomnosti řídil Jan Juráš. Po roce 1948 byl novou vládnoucí mocí považován za nebezpečného vyzvědače a v roce 1950 zatčen STB a zanedlouho byly zatčeny i jeho tři dcery. On sám byl obviněn ze špionáže ve prospěch USA. Jeho jméno figurovalo v procesu s Rudolfem Slánským (tehdejším generálním tajemníkem ÚV KSČ). Po čtyřech letech vyšetřovací vazby odsoudili Emanuela Vosku na deset let do žaláře. Do vězení mu nesměli příbuzní posílat ani balíčky s potravinami. Již hodně starý Voska byl víc nemocný než zdravý, přesto rodina žádala o jeho propuštění. Žádost byla zamítnuta s odůvodněním, že vězeň nebyl dostatečně převychován. Teprve začátkem roku 1960 mu trest byl ze zdravotních důvodů na šest měsíců přerušen. Dva měsíce poté kapitán Emanuel Voska 1. dubna umírá doma mezi svými. Ačkoliv minulý režim Emanuela Vosku za jeho politickou činnost odsoudil, dostalo se mu za jeho života i poté mnohá uznání, nejen za jeho záslužnou práci pro stát, ale i působení ve společnosti. V roce 1933 již byl čestným členem Archeologického sboru Vocel, kterému věnoval své osobní spisy, (korespondenci, fotografie atd.) pro výstavu „Památník odboje z r. 1914 – 1918“. Stejnou poctu získal i v roce 1935, kdy u příležitosti svých šedesátých narozenin byl jmenován čestným občanem města Kutné Hory. Naposledy za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva byl Emanuelu Voskovi s rozhodnutí prezidenta České republiky Václava Havla ze dne 28. října 1998 udělen dokonce Řád TGM III. třídy in memoriam.
In: Krásné Město, 2010, č.4, s. 16 – 17
Kateřina Vobořilová