Zbraslav
a její
historie
vzdálená
i
nedávná
je
na těchto
stránkách
již od roku
2003
logo
Zbraslavhistorie.info - stránky o historii městské části Praha - Zbraslav

celkem je registrováno 87 lidí. přihlášení | registrace

Přívoz

foto - Zbraslavský převozník pan Šůra foto - Zbraslavský přívoz na Vltavě


související odkazy:
říční lázně - více zde

audio

...

Přívozy na Vltavě byly odedávna, postupně byla většina z nich zrušena buď po nahrazení mostem, nebo bez náhrady. Od středověku bylo právo přívozu předmětem privilegií. Od poloviny 19. století byly přívozy provozovány obcemi nebo soukromníky. V okolí Prahy začátkem 20. století přívozy provozovaly obce Modřany, Hodkovičky, Podolí, Praha a Bohnice. Některé přívozy provozovaly jiné subjekty, například Knížecí hospodářské ředitelství na Zbraslavi a Zemský výbor pro Království české. Po roce 1949 provozování většiny pražských přívozů převzal komunální podnik Lázeňská a rekreační služba, od roku 1959 Kadeřnické a lázeňské služby hl. m. Prahy, od roku 1965 Pražské lázně. S povolením obvodního národního výboru provozovali některé přívozy soukromníci i v době socialismu. Zbraslav měla dva přívozy. Velký přívoz spojoval pasovskou silnici na řece Berounce, jejíž hlavní rameno končilo před rokem 1799 v místech dnešního Krňova. Malý přívoz byl na Vltavě proti Závisti. Vedle velkého přívozu stál dlouhý, loďkový, ze dřeva vyhotovený most postavený roku 1680. Roku 1810 byl most nahrazen novým, opět dřevěným, nákladem 2192 zl.. Na konci mostu na zbraslavské straně byla závora a malý domek, ve kterém sídlil výběrčí mýta. Za přechod mostu, stejně tak za použití přívozu, musel být zaplacen poplatek, jenž byl stanoven úřadem, z kterého byli hrazeny výdaje spojené s udržováním. Provoz přívozu, jakož i vybírání mýta na mostě, byl pronajímán licitačním způsobem. Roku 1799 byl vydražen velký přívoz za 1114 zl. a malý za 80zl. Roku 1810 byl nájemcem rychtář Jan Lepšík, který zde zaměstnával několik pomocníků. V té době byla mýtná sazba: za 1 koně s formanským vozem 3 kr., za 1 koně v selském voze 2 kr., za 1 koně v lehkém voze 1 kr. Z hnaného domácího zvířectva bylo vybíráno podle počtu kusů. Za 10 ovcí 3 kr., z kopy husí 3 kr. Při velké vodě byla sazba dvojnásobná. Někteří poddaní měli na poplatcích úlevy. Také sedláci vezoucí do Prahy potraviny platili polovinu. Obyvatelé z Radotína, Lipan a Lipenců byli povinni odevzdávat nájemci po strychu žita ročně. Erární spřežení a vojsko musel nájemce přepravovat zdarma. Současně s velkým přívozem byl provozován tzv. malý přívoz na Vltavě, v místech dnešního podchodu pod Slapskou silnicí na nábřeží u restaurace Přívoz. Tento přívoz provozoval také převozník pan Šůra společně s místními říčními lázněmi. On sám byl místní známou osobou jenž se stala předlohou pro knihu Rozmarné léto spisovatele Vladislava Vančury. I ve filmové verzi Rozmarného léta se můžeme seznámit s plavčíkem Důrou. Jeho ztvárnění však neodpovídá skutečnosti. Podle pamětníků byl pan Šůra vysoké štíhlé postavy a bronzově opálený. Antonín Šůra, narozený roku 1876, se stal zbraslavskou legendou. Zemřel ve věku 82 let a byl pohřben na zbraslavském Havlíně. Podle vzpomínek pamětníků sepsaných Z. Nyplovou zde mimo jiné provozoval řemeslo převozníka i Josef Filip kterého osud přivál na Zbraslav z nedaleké Točné. Josef Filip na Vltavském přívozu pracoval již jako dítě do doby než nastoupil do vojenské služby. Po návratu z vojny na Zbraslav se oženil a jako převozník vykonával toto řemeslo a práci s tímto spojenou dokud mu sily a zdravý dovolili.Po zbytek byl ale ještě velmi čilý až do roku1940 kdy zemřel. Na Přelomu devatenáctého století byl tento přívoz hojně využíván. V této době byli výlety Pražanů na Zbraslav velmi časté. Pan Filip ze Zbraslavi často převážel do letního bytu na Závisti básníka Vítězslava Hálka nebo arcibiskupa Shönbörna který cestoval dále do Dolních Břežan. Převozník míval těžkou práci v době povodní, kdy zachraňoval majetky občanů tak i lidské životy. Dále po proudu Vltavy byl Lahovický přívoz, původně ve správě zbraslavského panství a převážel přes řeku pouze osoby. Až když v roce 1861 zahájil modřanský cukrovar první kampaň, byl vedle osobního přívozu zřízen v Lahovicích i přívoz pro přepravu povozů s řepou. Od roku 1897 byl lahovický přívoz provozován v režii cukrovaru. Převozníkovi, který bydlel v domečku u přívozu na levém břehu Vltavy, přiděloval v době kampaně dva pomocníky. Význam přívozu klesal s rozvojem automobilové přepravy řepy, která využívala zbraslavský most. V roce 1945 se stal majitelem přívozu tehdejší MNV v Lahovicích, ale v roce 1956 jej zrušil. V Modřanech proti železničnímu podjezdu v ulici U Kina byl před první světovou válkou zřízen druhý přívoz, směřující k obci Lahovičky. Sloužil hlavně rolníkům, kteří měli pole na druhém břehu řeky. Zrušen byl v roce 1950. Ve třicátých letech dojíždělo z levého břehu Vltavy do rozšiřujících se modřanských průmyslových závodů stále více zaměstnanců, což si v roce 1933 vyžádalo zřízení třetího přívozu, spojující Modřany s nádražím ve Velké Chuchli. Provozovatelem byl Josef Borovička z Modřan. Po roce 1945 převzal správu přívozu MNV v Modřanech. V roce 1963 byla provedena generální oprava přívozu, při které bylo spodní lano pod vodou nahrazeno vrchním vodičem na ocelových sloupech na obou březích řeky, a byla zakoupena nová loď. Byl postaven i nový domek pro přívozníka, nicméně i tento přívoz po čase - při zahájení stavby modřanského zdymadla v roce 1979 - zanikl. V současné době můžeme v nejbližším okolí službu přívozu využít v letní sezoně a to mezi Zbraslaví (Zbraslav – Strnady) a Vraným na Vltavou.