Zbraslav
a její
historie
vzdálená
i
nedávná
je
na těchto
stránkách
již od roku
2003
logo
Zbraslavhistorie.info - stránky o historii městské části Praha - Zbraslav

celkem je registrováno 87 lidí. přihlášení | registrace

Keltské oppidum na Zbraslavi - Závisti

Významnou historickou částí Zbraslavi je oblast na pravém břehu Vltavy která se nazývá Závist. Na tomto místě se nacházejí dva mimořádně zajímavé kopce Hradiště a Šance, zdvíhají se od břehu řeky a svojí mohutností dominují celému okolí Zbraslavi. Přírodní masiv Hradiště, vysoký 391m.n.m, je ze severu oddělen od vrchu Šance hlubokým Břežanským údolím a jeho jižní část ohraničuje Károvské údolí. Západní strana kopce padá skoro kolmým, asi 200 m vysokým skalnatým srázem k řece Vltavě. Z důvodu přírodního uspořádání se tato stolová hora nad soutokem řeky Vltavy a Berounky stala v dávné minulosti strategickým bodem této oblasti, čehož si povšimli i naši předkové. Charakter této krajiny vyhovoval požadavkům tehdejší doby a vrchol tohoto kopce začali postupně osidlovat.

Krajinu v té době pokrývaly dubové a bukové lesy v nichž se místy nacházely rozsáhle louky a v údolní nivě rostly vrby a topoly. Pravděpodobně nejstarší opevnění zde v pozdí době bronzové zbudovali předchůdci Keltů avšak některé hypotézy ukazují, že první obyvatelé tohoto místa zde byli mnohem dříve. Faktické důkazy osídlení tohoto místa, které potvrzují či vyvracejí existující domněnky, byly podány v letech 1963 až 1989. V těchto letech zde byl uskutečněn moderní archeologický výzkum, který přinesl odpovědi na mnohé otázky. Byly učiněny objevy týkající se pravěku a doby časně historické. Prokázalo se i osídlení kopce Hradiště, jeho přestavba a rozšíření osídlení na kopec Šance v období 2. a 1. století před naším letopočtem kmenem Keltů. Rozlehlá pevnostní soustava a zříceniny opevnění byly patrné jak ve středověku, tak v dobách pozdějších. Rozvaliny hradeb a zbytky příkopů jsou ještě znatelné i v 19. a 20. století. V první polovině 6. století před naším letopočtem se v centrální části kopce „HRADIŠTĚ“ usídlili první Keltové, kteří zde zbudovali nevelkou a chabě opevněnou osadu. Toto opevnění o velikosti asi 27 ha postupně nabývalo na velikosti. Během času byla vybudována linie opevnění, které bylo nejmohutnější na jihovýchodní straně kopce. Hradby byly tvořeny ze dřeva, kamene, zeminy a hlubokým příkopem který byl vylámán do skály. Od počátku 6. století před naším letopočtem asi po dobu 170 let bylo toto opevnění hojně osídleno. Poté přišel úpadek a opevnění se stalo skoro opuštěným. Asi po 200 letech přicházejí další keltští osadníci. Tito obyvatelé postupně zdejší místo přestavují a zdokonalují. Stavějí na jihovýchodní straně silné palisádové opevnění, které mělo čelit napadení.

Poslední podstatná přestavba opevnění provázela dokonalé přebudování stávající obranné linie. Vybudované mohutné opevnění dlouhé 9 km a jeho obranné valy dosahující místy výšky až 9m, zahrnulo pod svojí ochranu i osídlenou část protějšího kopce Šance. Původní opevnění se tak postupně přeměnilo v sídlištní opevnění městského typu, tedy v takzvané oppidum. Nově vybudované oppidum mohlo přijmout pod svoji ochranu příslušníky kmene sídlící na svazích členěných terasami a v blízkém okolí. Kapacita Oppida činila až 40000 osob. Oppidum tvořené z kopce Hradiště a kopce Šance dosahovalo rozlohy 170 ha a bylo hlavním centrem keltské moci na území Čech až do 2. poloviny 2. stol., kdy bylo zastíněno oppidem u Stradonic, které mělo rozlohu 80 ha. Svojí rozlohou však zůstalo největším Oppidem ve střední Evropě.

Zdejší oppidum bývalo zřejmě výrobním, obchodním, správním i obranným střediskem středočeského kmene Bójů. V opevnění byly dřevěné brány, síť cest byla vysypána štěrkem. Za mohutnými obrannými zdmi se nacházely ulice, které tvořily dřevěné domky různých řemeslníků a volné prostranství, kde bylo možné v případě nouze zbudovat provizorní přístřešky pro obyvatele z širokého okolí. Architektura uvnitř opevnění většinou kopírovala vesnické příbytky avšak funkčnost měla zárodečnou podobu skutečných měst. Oppidum mělo také svoje centrum, takzvanou akropoli, kde se nacházela duchovní svatyně a sídlo vládce. Toto centrum mělo vlastní hradby o délce 70 m a šířce cca 55 m. V akropoli se nacházel chrám s velkým oltářem, který byl zasvěcen keltskému bohu. Tento objekt (dnes kamenné základy) je nejstarší zděnou stavbou v Čechách a jedinou svého druhu ve střední Evropě. Obdobné stavby se nacházejí až ve Středomoří.V průběhu času došlo v akropoli k mnohým terénním úpravám a bylo tak započato její samotné opevnění.Opevnění tvořil příkop který byl široký až 10 m a hluboký 4 m. Archeologický výzkum zjistil, že došlo k zřícení části hradby a nalezl dřevěné palisády na jihozápadní straně hradby spolu s těsnící hlínou. Těsnící hlína sloužící k utěsnění kůlů byla červeně vypálena, což je dokladem toho že v akropoli pravděpodobně hořelo.

Obyvatele oppida provozovali především řemesla a jelikož byli závislí na zemědělské produkci obyvatel v okolí, neboť v oppidech lidé půdu neobdělávali, tak své výrobky směňovali za potraviny. Jedním z oborů, které Keltové přivedli k dokonalosti bylo šperkařství. Jejich prospektoři hledali v píscích řek zlatý prach pravděpodobně ho také našli v Břežanském potoce.

Z archeologických nálezů převažují zlomky keramických nádob. Keramika je zde zastoupena prakticky ze všech období, dokonce i z eneolitu. Zajímavým nálezem byl i vytepávaný kruhový šperk z bronzu zhruba ze 4. století. Byly nalezeny tavící kelímky a železná struska dokládající zpracování železa. Výrobní činnost byla soustředěna většinou při okrají návrší.

Keltské oppidum na Zbraslavi- Závisti bylo jedním z nejmocnějších a nejbohatších hradišť, sídlem keltského krále i centrem náboženského kultu. Svou rozlohou největší Oppidum ve střední Evropě zaniklo patrně vpádem germánských Markomanů nedlouho před přelomem letopočtu. I po zániku keltského oppida bylo území pro svoji strategickou polohu nadále využíváno. Jsou zde i pozůstatky pozdějšího slovanského osídlení. Jeho význam však postupně upadal a poslední nálezy jsou z 10 století n. l.