nábřeží

 

K.W. 1792 Na rohu nábřeží a dnešní ulice K Přístavišti byl původně vystavěn objekt nazývaný chalupa Kloučkovská. Později obýval toto sídlo rod Klánů. Dům byl zničen povodní v roce 1699 a v roce 1792 byl postaven znovu. Stavení bylo opět zbořeno a na jeho paměť tady stojí „letopočetný“ kámen. Na kameni je vytesáno K.W.1792 (Klán Wenzel)

Č.P.622-65       U Zdechynců V roce 1636 byl prvním známým majitelem tesař Vít. Kolem roku 1780 zde provozuje dřevní obchod tesař Ortman. V roce 1850 se vlastníkem stává rodina Zdechynců, která nadále provozovala dřevní obchod. Po čase zřizují Zdechyncovi výletní hostinec z důvodů měnících se společenských poměrů. Hostinec se stává cílem mnoha výletníků z nedaleké Prahy a dobrou zastávkou vorařů a prámařů. K rozmachu tzv. výletních hostinců přispělo období zakládání nových společenských spolků. V letech 1881-83 zde pobýval na letním bytě zakladatel Sokola dr. Miroslav Tyrš. Později byl hostinec pronajat Janu Míčanovi, zbraslavskému rodáku. V té době přišlo do módy rybaření a hostinec poskytoval hodnotné a levné občerstvení. Dostává proto nový název ,,AHOJ“ ,, Na rybářce“. Druhá světová válka provoz utlumila. Po válce zde z iniciativy státních orgánů vzniká první zbraslavská závodní jídelna. V roce 1948 je hostinec zrušen. Jídelna je přemístěna do hospody „Bílý beránek“ a místnosti tohoto domu užívají rybáři. Dodnes je na tomto domě pamětní deska dr. Tyrše.

Č.P. 623-66       chalupa Jeníkovská Tento dům byl nazýván „chalupa Jeníkovská“. První dochované zmínky o tomto objektu pocházejí již z období kolem roku 1600. Sídlila tu rodina tesařů Holinků, kteří měli značný podíl na výstavbě dřevěných domů na Zbraslavi. Roku 1618 dům kupuje pan Matouš a zřizuje u něj přívoz. Objekt zakoupil za 50 kop a již v roce 1621 dům prodává Janu Poláčkovi, rovněž za 50 kop. Kolem roku 1645 kupuje chalupu Matěj Žlůva za 45 kop. K objektu náleželo jeden a půl strychů polí. Roku 1668 Matěj Žlůva umírá a vdova prodává stavení Janu Kalinovi, a to o pět kop laciněji než jej Matěj Žlůva koupil. Jan Kalina, otec pěti dětí, po deseti letech umírá a roku 1678 vdova Anna přivádí nového hospodáře Václava Práška. Ten chalupu od sirotků kupuje a každému vyplácí po 5 kopách a 18 krejcarech. V roce 1680 Prášek chalupu prodává Janu Holinkovi, potomku rodu tesařů Holinků. Jan Holinka neměl toliko peněz pohromadě a tak pravidelně splácel až do roku 1705. V roce 1712 Jan Holinka, pravděpodobně ze zdravotních důvodů, podstupuje hospodářství za 50 kop svému synovi Francovi. Ten vyplácí svých pět sourozenců po sedmi kopách. Franc Holinka v tomto stavení hospodařil 36 let a v roce 1748 dům prodává svému synovi Martinovi za 50 kop. Martin Holinka byl také dlouhá léta zbraslavským konšelem. Kolem roku 1800 odevzdává objekt svému zeti Ejemovi. Martin Holinka umírá v roce 1802 a tím rod Holinků, který byl na Zbraslavi dlouhá léta zakořeněný, vymírá po meči. V první polovině 19. století Ejem prodává stavení davelskému rychtářovi Janu Dvořákovi. Dvořák kupuje dům pro svého syna a zřizuje mu zde hrnčířskou dílnu. V roce 1814 mladý Dvořák umírá a vdovu si bere Matěj Šimůnek. Šmůnek vyplácí starému Dvořákovi podíl jeho syna. V roce 1831 Šimůnek zažádal o propuštění z poddanství zbraslavského, prodává živnost a stěhuje se do Jílového. Novým majitelem se stává Jan Procházka a provozuje zde provaznické řemeslo. Asi kolem roku 1841 je dalším majitelem Josef Ransdorf. V roce 1846 rozšiřuje dům přístavbou směrem k řece. V letech osmdesátých tento objekt náleží Vojtěchu Poudovi který získává hostinskou koncesi. Asi roku 1888 Pouda umírá a vdovu si bere Antonín Cicvárek, rodák zbraslavský a vysloužilý voják. V tomto období se hostinec začíná nazývat „U Cicvárků“. Cicvárek při provozování hostince vedl i polní hospodářství. Cicvárek byl zakládajícím členem a velitelem sboru dobrovolných hasičů. Byl také zvolen do obecního zastupitelstva a dlouhá léta byl obecním radním a členem školní rady. Po čase přenechává pohostinství svému synovi Eduardovi. Je známým zbraslavským divadelním ochotníkem, zůstává svobodný a pohostinství provozuje až do své smrti se svou sestrou Alžbětou.

Č.P.624-69       chalupa tesáčovská Tento objekt byl nazýván „chalupa Tesáčovská“ a byl jedním z největších hospodářství. Dům dvakrát vyhořel. Po znovuvystavění v roce 1749 má původní podobu, kterou si zachoval do dnešních dob. Kolem roku 1813 byl majitelem Jan Vikus.

Č.P.626-71       panský dům Objekt nazýván „panský dům“ nebo také „Tomášovský“. Původní dům vyhořel a na jeho místě postavil hejtman Šibřinský nový, který po hejtmanově smrti propůjčila vrchnost obci jako radní domek. Zasedal tu rychtář a konšelé. Po sedmileté válce tento dům pronajal opat Desiderius, Francouzovi, který zde založil výrobnu klobouků. V roce1781, poslední zbraslavský opat Celestin, tento dům prodal kotribučnímu zvoníčkovi. Objekt měnil často majitele a kolem roku 1860 byl přestavěn do dnešní podoby. Má na fasádě tabulku ukazující výšku vody při povodni v roce 1890. Zaznamenaná výška vody byla překonána při povodni v roce 2002.

Č.P.628-73      chalupa Dopitovská Tato stavba byla postavena před třicetiletou válkou a byla nazývána „chalupou Dopitovskou“. Nejstarším známým majitelem byl Jiřík Březina, přezdívaný Dopita, který zemřel kolem roku 1650. Asi po třiceti letech dům kupuje Václav Bollard, jeden z velkého rodu žijící na Zbraslavi. Tento dům má dodnes ve štítu obraz madony.

Č.P.3-76 Jednopatrová vila z let 1911-1913 stojí volně v zahradě. Hlavní, východní průčelí je obráceno k řece. Na střední ose má mírně oblý rizalit, v krajních osách předstupují lodžie, nad nimi balkony, v úrovni suterénu předstupuje terasa. Jižní průčelí má tříosý oblý rizalit, ten je ukončen pod hlavní římsou. Západní – vstupní průčelí má na druhé ose zprava vstup, nad ním balkon nesený dvojicí sloupů. Na první ose balkon nad suterénem. Před vstupem jednoramenné schodiště směřující k bráně. K severnímu dvouosému průčelí je připojena prosklená stěna východní lodžie s nadlehlým balkonem. Fasády jsou členěny vertikálně plochými pilastry, dříky mají stylizované kanelury, hlavice jsou ploché lichoběžníkovité s ornamentálním dekorem. Šambrány oken mají římsy a kanelované svislé části. Střecha je valbová, kryta prejzy. Vila má vstupní dvoupodlažní halu s dřevěným částečně visutým schodištěm a půlkruhovým výklenkem. Strop haly má vpadlá kazetová pole zdobena štukovým ornamentem a lištami z perlovce. Výklenek má vitráže v obdélných a oválných oknech a na stropě květinový vzor. Stěny haly jsou malovány pravidelně se opakujícím vzorem v tlumených barvách. Vila má zachované původní oplocení a zastřešenou vstupní bránu. Za zmínku stojí, že tato stavba je často vybírána do filmů – českých i zahraničních.