Letní romance

Letní období provázené letos mnoha slunečnými dny vyzvalo k výletům do krajů dálekých i blízkých. Jako již mnohokrát v minulosti tráví lidé letní víkendy v přírodě či poznáváním zajímavých míst. Dalo by se říci, že Pražané od pradávna jezdí či chodí na výlety do okolí Prahy a to především v letních měsících. Regenerace ducha i těla je spjata s kulturními, přírodními a jinými zážitky vyplývajícími z rázu daného místa. Již Přemysl Otakar II. a Václav II. se nejlépe odreagovali při lovu zvěře v okolí pražském. V této souvislosti byl zřejmě upravován i stav místního prostředí. Přemysl Otakar II. si nechal například zbudovat lovecký altán na Zbraslavi. Navštěvující šlechta si zde nechávala pouštět žilou, což bylo tehdy mimo jiné považováno za očistu těla. Počátkem dvacátých let dvacátého století vyhledávali Pražané výletní místa v okolí Prahy, v povodí Vltavy. Valná většina používala k těmto cestám lodní dopravu. Parníky pluly přes Braník, Modřany, Velkou a Malou Chuchli až na Zbraslav. Součástí pražské flotily byl i parník, který brázdil řekou Vltavou a nesl jméno Zbraslav. Nejednoho cestujícího dovezl do stejnojmenného místa. Návštěvníci Zbraslavi se mohli vydat na procházku do lesa a projít místa keltského osídlení, jiní mohli zavítat na prohlídku Zbraslavského zámku. Sportovci využívali zdejší tenisové kurty. Ty se nacházeli v místě dnešní nájezdové křižovatky u Mostu Závodu míru. V parných letních dnech výletníci však raději navštěvovali místní vltavské břehy, které nabízely osvěžení těla a prožití krásného dne. Na Závisti bylo pro návštěvníky připraveno pohoštění, které nabízely hned tři hostince, a to hostinec U Vlčků, hostinec U Chladů a rovněž bylo možné osvěžit se v místní hájovně. Na zbraslavském nábřeží bylo možné zavítat do hostince U Zdechynců, U Cicvárků a také do hotelu Praha (dnes kulturní dům vedle divadla J. Kašky). Vltava naopak nabízela osvěžení těla v místní věhlasné plovárně. Zdejší říční lázně provozoval pan Šůra, jenž byl znám v celém okolí. Tento král zbraslavských vod se svým mohutným bělostříbrným knírem utkvěl v paměti mnoha návštěvníků a on sám byl zvěčněn v knize Rozmarné léto spisovatele Vladislava Vančury. I ve filmové verzi Rozmarného léta se můžeme seznámit s plavčíkem Důrou. Jeho ztvárnění však neodpovídá skutečnosti. Podle pamětníků byl pan Šůra vysoké štíhlé postavy a bronzově opálený. Slavná Šůrova plovárna byla nejdříve provozována jen na levém břehu Vltavy. Až později byla rozšířena na pravý břeh na Závisti. Po čase se plovárně začalo říkat „pražské Ostende“ a bylo zde možné potkat mnoho známých osobností. Nebylo nic zvláštního potkat se ve zdejší plovárně s herci zvučných jmen. Častými návštěvníky byl Jindřich Plachta, Theodor Pištěk, Antonie Nedošínská nebo Saša Rašilov. Častým návštěvníkem byl i sám Vladislav Vančura. Plovárna byla svého času tak hojně navštěvována, že nestačila pojmou návštěvníky připlouvající parolodí, jejíž přístaviště bylo na Závisti, v místech dnešního mostu. Místní říční „vlk“ provozoval vedle plovárny i malý říční přívoz. Převoznických služeb využívali ti, kteří nechtěli platit mýtné za přechod mostu. Budka výběrčího stála na zbraslavské straně a vybíralo se z povozů i od pěších. Mýtné se vybíralo do roku 1934. Plavčík a převozník v jedné osobě zachránil ve vltavských vodách nejednoho tonoucího, jemuž pak poskytl i nezbytnou pomoc na břehu v podobě suchého oblečení a čaje s rumem. Postupem času však sláva místních říčních lázní, zvaných „pražské Ostende“, pomalu vyhasla. Antonín Šůra, narozený roku 1876, se stal zbraslavskou legendou. Zemřel ve věku 82 let a byl pohřben na Havlíně. Tehdejší atmosféra malého městečka na soutoku řeky Vltavy a Berounky okouzlila některé návštěvníky natolik, že nedokázali bez ní být. Snad proto někteří z nich pojali Zbraslav za svůj domov. Například Saša Rašilov, herec Národního divadla, který také účinkoval v moha českých filmech. Hrál např. ve filmu Přijdu hned, u kterého byl i autorem scénáře. Tento slavný herec si na Zbraslavi, nedaleko řeky, nechal postavit malou vilku. Dones nese jméno Maminka. Další, kdo prožil na Zbraslavi dlouhá léta, byla Jiřina Štěpničková, výborná divadelní a filmová herečka. Za připomenutí stojí zejména její slavná role Maryši. Vzpomeňme také nakladatele Jana Ottu, jenž vydal Ottův slovník naučný. V ulici Žitavského si koupil nejdříve malý domek. Ten však nechal později přestavět na krásnou vilu a prožil v ní zbytek svého života. Tato památkově chráněna stavba je dodnes chloubou Zbraslavi. Další velmi známý nakladatel, J.R.Vilímek, si postavil na Závisti vilu, které dal jméno Ve stínu lípy. Tento krásný dům můžeme dodnes míjet při vjezdu do Břežanského údolí. Ti, kteří se na Zbraslavi neusadili na trvalo, jí aspoň pravidelně navštěvovali. Na letní byt pravidelně přijížděl básník Vítězslav Hálek, který využíval ubytování v domě na Závisti.Tento dům byl stržen po povodni v roce 2002. V domě na nábřeží často trávil letní čas Miroslav Tyrš, zakladatel Sokola. Na jeho počest je ve štítu domu vsazena pamětní deska. Výčet všech významných osobností svázaných se Zbraslaví by byl velmi rozsáhlý a proto jsem vzpomněl jen některé. Přesto, že jsme si tehdejší atmosféru vylíčili jen na několika řádcích, dalo by se o historii Zbraslavi napsat ještě mnohé. Pamětnici by mohli dlouze vzpomínat na dobu, kdy malé městečko nad Vltavou žilo zahaleno do půvabu starých časů.

Zdroj : Noviny Prahy 16 | Autor : Radek Svoboda