osídlení
Zbraslav a její okolí bylo již v pravěku, na tehdejší dobu, značně osídleno.
Především bylo osidlováno údolí Vltavy, také okolní kopce či místa v okolí potoků, které ústily do Vltavy. Toto předhistorické osidlování je vesměs totožné s historicky doloženým osidlováním. Například v Modřanech byly nalezeny kamenné a kostěné nástroje, pazourky či hliněné nádoby v popelnicových hrobech z doby Ténské. Osídlení objevené v Modřanech, které se pozvolna táhlo od Břežanského potoka až k Modřanské vinici ukazuje svým vývojem na nepřetržité obydlení. Z doby slovanské byla nalezena hradiště, která byla předchůdci župních a zemských hradů, mimo jiné Dívčí hrad u Zlíchova nebo Kazín, jehož zbytky byly doloženy na kopci Havlíně na Zbraslavi. Pod tímto vrchem se nachází soutok řek Vltavy a Berounky (dříve Mže), jejíž pojmenování pravděpodobně pochází z doby předhistorické. Toto místo lákalo svou příhodnou polohou k osidlování již od nepaměti. V době neolitické byl Kelty osídlen pravý břeh Vltavy na vrchu Závisti (Hradiště na Závisti). Keltové jsou první pojmenovaní obyvatelé české kotliny. Objevili se zde kolem roku 500 př. n. l. z oblasti západní Evropy a žili zde pět století. Stavěli první sídlištní centra (oppida), první mosty a silnice, byli velmi zručnými hutníky, řemeslníky a obchodníky. Podle kmene Bójů dostaly Čechy i svůj název – Bohemia. Keltská oppida byla vnitřně členěna na domy, které měly často kamennou podezdívku, na které se zvedala kůlová stavba. Oppidum vystavěné na Zbraslavi bylo nejrozsáhlejší u nás (170 ha) a bylo větší svou rozlohou než centrální oppidum ve Stradonicích. Na přelomu letopočtu byla keltská kultura ukončena nájezdem germánských kmenů. Je ale pravděpodobné, že někteří Keltové žijící mimo oppida přežili a postupně splynuli s nově příchozím obyvatelstvem.
V období osidlování Slovany byl osidlován levý břeh od soutoku s Berounkou. Slovanům, kteří byli rolníky, tato oblast vyhovovala. Nacházely se zde vymícené lesy a některá opuštěná sídla po dřívějších obyvatelích. Slované se zde usídlili a zakládali nová sídliště nejčastěji při řekách na příhodných návrších či ve skrytu lesních samot. Těhaři a ratajové (rolníci a oráči) zúrodnili půdu a tato osetá místa učinila bydlištěm jednoho rodu (přátelstva). Tito Slované bydleli v otevřených vsích v okolí župních hradů, které náležely jednotlivým rodům. Jmění rodů bylo společné a nedílné. Jména sídlišť byla odvozována od jmen stařešin rodu, od druhu práce zdejších obyvatel nebo z povahy krajiny. Osady pojmenované podle jmen jsou např. Štěchovice, Skochovice, Zličín, Zbraslav. Podle mytologických jmen jsou pojmenovány Moráň, Modřany, Komořany, Žalov. Pojmenovány podle druhu práce jsou Košíře, Řeporyje, Jíloviště, Kosoř. Podle povahy krajiny či vlastností krajiny jsou např. Lysolaje, Žabovřesky. Územní rozdělení těchto osad bylo od středu země, kde sídlil kmen Čechů. Vojvodové tohoto kmene byly zároveň knížaty celého národa.
Stařešinové a vojvodové větších kmenů, jejichž sídla se dělila na menší okrsky či župy přebývali na župních hradech, které byly majetkem celé župy a zároveň náboženským centrem. Každý obyvatel župy byl povinen podílet se na údržbě a provozu hradu. Jmění žup bylo společné v podobě občin a dědin. K občinám náležely lesy, pastviště, palouky, řeky a vody, k dědinám náležely zahrady, štěpnice, louky a orná půda. V 11. století bylo jmění žup již považováno za majetek koruny. V tomto společenském uspořádání Slovanů nastaly značné změny s příchodem křesťanství. Nejstarší župa Pražská ležela na levém břehu Vltavy. Od potoka Stativnice až k řece Mži se rozkládala župa Osecká, jejíž sídlo bylo poblíž kopce Oseka (Havlín). Tato župa později zahrnovala i župu Podbrdskou. Hranicemi župy Podbrdské na levém břehu Mže byly Lety a na pravém břehu Mokropsy a Slapy. Z existence župy Osecké zbyl jen nynější kostel sv. Havla na Havlíně. Župa byla majetkem kmene Slavníkovců a podle pověsti sídlem Izbaslava (zakladatel Zbraslavi), syna Cheboslava z rodu Bivojova. Rod Slavníkovců přemohl kníže Boleslav II. v poslední dekádě své vlády a zabral hrad u hory Osek a celé jeho okolí, včetně Zbraslavi. Zlomil také moc předních rodů v zemi a přivlastnil si jmění žup. Vláda knížete Boleslava II. se postupně upevňovala až nakonec získal neomezenou moc v celé zemi.
Obyvatelstvo se stalo v rozličných způsobech poddanými. Například svobodní sedláci (rustici), kteří měli statky s dědičnou povinností odvádění určité roční platby, své statky získávali při zakládání nových vesnic. Dále zde byli lidé osobně nesvobodní, kteří náleželi pánům dědičně i se všemi potomky. Tito lidé byli ze začátku většinou jen váleční zajatci, kteří se nemohli ze zajetí vykoupit. Existovalo ještě několik dalších forem poddanství. Na župní hrady kníže dosazoval své úředníky. Tato reorganizace žup obsahovala částečně i církevní rozdělení země. Země byla rozdělena na farní obvody a děkanáty. Hranice děkanátů se většinou shodovaly s župními hranicemi. Většinu zabraných statků si Boleslav II. nenechal ve svém vlastnictví. Některé věnoval klášterům, které nechal založit. Mezi nimi byl i klášter Břevnovský, který dostal do vlastnictví Zbraslav, Radotín, Vrané, Skochovice a jiné vesnice. Kapitule Vyšehradské od jejího založení v r. 1088 náležely Komořany a Jinonice, v pozdější době přibyly také Modřany. Toto jmění klášterů bylo v průběhu času obměňováno. Václav I. daroval klášteru Kladrubskému Zbraslav, Záběhlice a Chuchli. To vše koupil od Kladrubského kláštera biskup Jan II. a od něho král Přemysl Otakar II., který k tomu přivtělil ještě Lipence a Žabovřesky. Král Václav II., syn Přemysla Otakara II., daroval pak tyto statky nově založenému Zbraslavskému klášteru.