Zbraslav
a její
historie
vzdálená
i
nedávná
je
na těchto
stránkách
již od roku
2003
logo
Zbraslavhistorie.info - stránky o historii městské části Praha - Zbraslav

celkem je registrováno 88 lidí. přihlášení | registrace

Zikmund Lucemburský a Zbraslav

Po smrti krále Václava se jeho legitimním nástupcem měl stát jeho bratr Zikmund Lucemburský. Však husité nemohli tohoto krále přijmout z důvodů upálení Jana Husa roku 1419 pražští konšelé spolu se zástupci české šlechty o podmínkách přijetí Zikmunda Lucemburského na český trůn. Podmínky husitské šlechty se týkaly především toho, aby bylo povoleno přijímání z kalicha a aby byl zabaven církevní majetek. Oslabení církve nebylo sice Zikmundovi proti mysli, ale nechtěl přijít o moc nad královskými městy a nechtěl připustit zasahování venkovských poddaných do veřejného života. Po mnoha dalších událostech a vývojem situace se Husité začali shromažďovat v Táboře. Ještě na počátku výstavby Tábora sem dorazila skupina seskupená kolem Jana Žižky, která se cestou utkala s přesilou šlechty roku 1419 u Sudoměře. Další sled událostí nastal v roce 1420, kdy Zikmund na říšském sněmu ve Vratislavi dal zveřejnit papežskou listinu o vyhlášení křížové výpravy proti husitským Čechům. Husité se snažili ještě vyjednávat se Zikmundem. Jeho chováním byli pobouřeni a především pod nátlakem Jana Želivského se nakonec Praha rozhodla hájit proti Zikmundovi a jeho výpravě. Když už bylo jasné, že neustoupí, požádala šlechta vesnické Husity, aby jim přišli do Prahy na pomoc. V květnu 1420 vyrazily čtyři polní obce z Tábora. V jejich čele stál Mikuláš z Husi, Zbyněk z Buchlova, Chval z Řepic a Jan Žižka. Téměř současně s nimi dorazily do Prahy i skupiny z východních a severozápadních Čech. Zikmundovy oddíly se, ale zmocnily některých důležitých husitských měst jako bylo Slaný, Louny, Žatec a Litoměřice. Mnoho husitské armády muselo odejít na pomoc svým další jednotkám v Čechách.

Nakonec se Zikmund rozložil se svou armádou na Letné, u Zbraslavi a na řadě jiných míst. V hlavním Zimundově ležení na Zbraslavi docházelo kolem 28. 6. 1420 k shromažďování hlavních sil křižáckých vojsk. Tehdejší kronikáři píší o původu křižáků z více než čtyřiceti zemí. Velení vojska se skládalo z 43 knížat, přišlo též velké množství katolických kněží. Určit početní stav křižácké armády lze tedy jen přibližně, neboť očití svědkové uvádějí odlišné údaje o počtu vojsk, které jistě mělo přes 80 000 účastníků. Avšak ani tak početná armáda neměla šanci obklíčit Prahu. Proto velení vojska rozhodlo pokusit se o průlom obrany na několika místech. Ze strategických důvodů došlo k přerozmístění křižáckých posádek na sever města do míst Hradčan, Ovence, Bubnů a Holešovic v ohybu Vltavy. Zikmund vyrazil od Zbraslavi k Břevnovu kam přenesl hlavní ležení a odkud předstíraným útočným přesunem odlákal od Hradu husitské oddíly, zatímco Pražané se spojenci vytáhli vstříc rozhodující bitvě.
Jádro vojsk tvořila především vojska z Uher doplněná kontingentem českým, moravským a slezským, v počtu asi 16 000. Posádku doplnilo vojsko z Lužice v počtu 7 000 žoldáků. Na Letné se utábořila bavorská vojska doplněna Švýcary a Holanďany v počtu 20 000 vojáků. Nedaleko nich se rozložila vojska z Míšně a Duryňska doplněná vojsky z jiných zemí v počtu asi 30 000, nedaleko nich tábořilo vojsko Rakušanů pod velením Albrechta v počtu 6 000. Situace pro Prahu a okolí se počala komplikovat, avšak hejtmané prohlédli stávající běh událostí a s chladnou hlavou bylo rozmístěno vojsko táborské a pražské na Pohořelci, žatečtí, lounští a slánští na Strahově. Orebité a část Pražanů chránila Nové Město před útokem z Vyšehradu. Důkladně opevněna a strážena byla část Malé Strany u Vltavy při Karlově mostě. Nepochybně docházelo k blokování komunikací vedoucích k městu. Z těchto důvodů bylo nutné obsadit a opevnit i strategicky výhodnou výšinu vrch Vítkov. Úkol převzalo táborské vojsko pod vedením Jana Žižky a narychlo se opevnilo.
Jan Žižka zvítězil v bitvě na Vítkově nad křižáky; 20.7. na spáleništi Malé strany dochází k vyjednávání o čtyřech artikulech mezi pražskými mistry, královskými vyslanci a vyslanci papežského legáta Fernanda. Přijímání pod obojí způsob je však nepřekonatelným pro legátovy vyslance a jednání končí neúspěchem; 28.7. na Pražském hradě se dává Zikmund korunovat českým králem; 30.7. král Zikmund rozpouští křižácké vojsko; v srpnu se vydává do Polska za králem Vladislavem poselství v čele s Hynkem z Kolštejna, aby přijal českou korunu; 10.8. táborská a pražská lůza pod vedením Václava Korandy pustoší zbraslavský klášter a zneuctívají tělo Václava IV.; volba Mikuláše z Pelhřimova táborským biskupem způsobila vytvoření samostatné táborské církve zcela nezávislé na Římu.