ul. Elišky Přemyslovny

 

Č.P.592-144      Soudní budova Tento objekt vystavěla obec v roce 1850 jako okresní soud. Koncem roku 1848 proběhlo první jednání ohledně výstavby, jehož výsledkem byla subskripce na novostavbu konaná mezi občany a okolními obcemi. Dosáhla částky 5500 zl. Částka však na propočítané náklady stavby nestačila. Začátkem roku 1849 proběhlo jednání mezi zástupci obce a představiteli velkostatku. S hospodářským radou bylo domluveno, že jménem obce požádá kněžnu Oettingen – Wallerstein, aby k částce dosadila sumu, kterou bude stavba vyžadovat. Podmínkou však bylo, že obec vykáže stavební místo zdarma nebo zajistí, aby pole zvané „stehlíkovské“ (nalézalo se u čp. 109 – mezi dnešní lékárnou a sokolovnou) bylo kněžně odprodáno za 2000 zl. Další podmínkou bylo udělení povolení ke stavbě dvou řad domů na tomto poli a založit tak novou ulici. Rohové místo by pak bylo bezplatně vyhraženo pro stavbu soudní budovy. Návrh se však neuskutečnil. Majitelka zmíněného pole, A. Švejnohová nebyla svolná odprodat celý pozemek, ale jen polovinu, a to za 1400 zl. O tento požadavek se jednání rozbilo. Po dalších jednáních nakonec obec koupila část pole na své náklady. Kněžna přispěla částkou 250 zl. Dekretem z roku 1820 povolilo c.k. justiční ministerstvo stavbu soudní budovy. Ministerstvo financí vypracovalo projekt propočítaný na 9500 zl. Obec takovou částku neměla. Majitel cukrovaru, Antonín Richter, se uvolil a stavbu financoval. Náklady přesahující výše zmíněnou částku pak zapůjčí obci jen na 5% úrok. Při těchto jednáních kněžna přislíbila dar 2000 zl., které také během stavby vyplatila. V létě roku 1850, dříve než byla stavba dokončena, zahájil nový právní úřad svou působnost, zatím jen v panském domě – čp. 309. Dluh, který obci stavbou vznikl, umořovala v následujících letech obecní přirážkou. Prvním přednostou c.k. zbraslavského soudního okresu byl soudce Jindřich Winter, syn V. Wintra, zemského soudního radního v Novém Městě nad Metují.

Č.P.442-173 Tento objekt vlastnil kolem roku 1904 pan Svoboda, který měl v levé části domu krámek a výrobu obuvi. V pravé části domu měl výrobu obuvnických svršků p. Matěj Černý. Později pan Svoboda provozoval prodej obuvi firmy Baťa. Výkladní skříň této prodejny zabírala téměř polovinu domu. V té době na druhé straně domu byl velký železářský obchod, který provozoval pan Katz – dědeček národního umělce, dirigenta Košlera. Po ukončení spolupráce pana Svobody s firmou Baťa převzala prodejnu jeho dcera paní Langrová, která zde prodávala mnichovohradištskou obuv. Později převzal obchod pan Vašák, který zde prodával hračky.

Č.P.431-47      Tiskárna V tomto domě byla tiskárna E. a J. Vondruška a obchod knihami a papírnictvím. Byla zde i prodejna novin a tabáku. Tento dům byl postaven začátkem dvacátého století.

Č.P.429-151 Objekt je postaven na místě původního nízkého domku, který byl pod úrovní ulice. Majitelem původního objektu byl bednář Váňa. Nový dům vystavěla firma Baťa po rozchodu s panem Svobodou, který jejich obuv prodával v domě čp. 442.

Č.P.481-6      Stará škola. Tento objekt byl postaven kolem roku 1758. V tomto domě byla umístněna dvojtřídka. V roce 1869 se rozhodovalo o přestavbě a rozšíření této školy. Z důvodu blízkosti Nové hospody, hluku a chování návštěvníků, kteří kazili dobré mravy školáků, se přestavba neuskutečnila. Škola byla přesunuta do jiné části Zbraslavi. Do školní budovy byl nastěhován panský zahradník. Dnes je v tomto domě restaurace ,,Stará škola“

Č.P.420-41 u Zemanů Tento dům nechal postavit Matěj Walshofer kolem roku 1790 jako hostinský dům a sám zde byl hostinským. V pozdějších časech byla tato stavba nazývána „U Vojtánků“, „U Malých“, „U Bezinků“ a od roku 1875 „U Zemanů“, a to až do zrušení hostince. Objekt byl přízemní, ale velmi rozložitý. V hospodě byl výčep piva přes ulici. Pivní sklep byl vyhlouben v písečné půdě, a tak si pivo udržovalo vybranou chuť i optimální teplotu. Za zmínku stojí i skutečnost, že v budově určitou dobu byla spolu s hostincem zřízena jednotřídní škola. V roce 1937 byla stará budova zbourána a na jejím místě byl postaven nový moderní dům s hostincem v přízemí a nájemními byty v prvním patře. Při výstavbě nového hostince byl zachován již zmíněný pivní sklep.

Č.P.22-69 Prvním známým majitelem byl Martin Žatecký, mistr kominický. Koncem 18. století zde sídlil Vojtěch Šebánek, poté dům prodal Matěji Zavázalovi, lipanskému šafáři. V roce 1802 v tomto domě zemřel jeden z posledních páterů zrušeného cisterciáckého kláštera. V roce 1802 se stává majitelem tohoto objektu, ke kterému nepatřily žádné polnosti – Jan Ejem, sedlář a řemenář. Když provazník Langr složil svůj rychtářský úřad, rychtářské právo se přesunulo do tohoto domu k Janu Ejemovi. Rychtář Ejem se staral o blaho svých sousedů, byl poručníkem mnoha osiřelých dětí a zastával váženou funkci zvoníka. Jeho manželka Běta byla ze zbraslavského rodu Holinků, kteří vlastnili hostinec na nábřeží. V domě se konaly schůzky konšelů. V domě úřadujícího rychtáře Ejema byla rychta celých dvacet let.