Komořany
První zmínka o vesnici Komořany pochází ze zakládací listiny Vyšehradské kapituly z roku 1088.V té době byly Komořany rozděleny na dva plužní dvory, které se nazývaly „Nouzov a Poustka“. Podle této listiny náležel kapitule jeden plužní dvůr s jedním rybářem. Druhý dvůr daroval v roce 1304 Václav II. zbraslavskému klášteru. Klášter v průběhu času získal i část Komořan která náležela Vyšehradské kapitule. Dvůr náležející k Vyšehradské kapitule zůstával v držení krále až do roku 1470 kdy jej Jiří z Poděbrad zastavil Václavovi Ojířovi z Očedělic. V dalších stoletích měli část Komořan v držení různí majitelé, až přešli do držení zbraslavského kláštera. Klášter roku 1589 prodává Komořany Václavovi Šturmovi z Hyšfeldu místosudímu českého království. V průběhu let se opět majitelé Komořan střídali až roku 1638 přešli zpět do dědičného práva zbraslavského kláštera.Po zrušení kláštera v roce 1785 připadl veškerý majetek včetně Komořan náboženskému fondu.Od náboženského fondu kupuje v roce 1825 zbraslavský konvent i s Komořany kníže Bedřich Oettingen Wallerstein. V polovině devatenáctého století byly Komořany spojeny s Točnou v jednu obec. Význačnější změna proběhla začátkem dvacátého století kdy byl v Komořanech založen nový průmyslový podnik. Roku 1913 průmyslník ing. Karl Schulz vlastník Komořanského velkostatku a zámku, zde nechal vystavět novou továrnu (Modřanské strojírny). Ve své době velká továrna vyráběla páskové železo válcované za studena, plynové trubky, lisované zboží, náhradní díly pro jízdní kola. Zdejší výroba také zahrnovala produkci kyslíku a plynu. Za první světové války byla továrna pod vojenský dozorem, v níž vykonávaly práci váleční zajatci. Po skončení války byl podnik postupně rozšiřován a v roce 1919 zde byla postavena cihelna na výrobu vápencových cihel.Po smrti zakladatele továrny v roce 1932 se podnik začal dostávat do postupné krize. Platební schopnost firmy poklesla natolik že v roce 1933 úplně zkrachovala. Do roku 1936 byl podnik bez majitel a konkurzním správcem se stal dr. Schreiner ze Zbraslavi. Roku 1936 kupuje továrnu František Pánek a obnovuje průmyslovou výrobu. Podnik byl přejmenován na Továrny na roury a studené válcovny František Pánek. Převažovala zde výroba tažených, profilových a plynových trubek. Vyráběly se zde také hřebíky ,šrouby, tažený drát a technický plyn. Za německé okupace tato továrna vyráběla pro válečný průmysl. V květnovém povstání roku 1945 se stala továrna strategickým bodem pro jednotky SS při obléhání Modřan.