Historické prvopočátky Zbraslavi
napsáno v roce 2015 k výročí první písemné zmínky o Zbraslavi
V roce 2015 uplynulo 900 let od první písemné zmínky o Zbraslavi, kterou obsahuje zakládací listina Kladrubského kláštera pocházející z roku 1115. Kdy bylo místo na soutoku Berounky a Vltavy pojmenováno Zbraslav, nelze přesněji určit. Avšak Zbraslav a její okolí byly již v pravěku, na tehdejší dobu, značně osídleny.
V roce 2015 uplynulo 900 let od první písemné zmínky o Zbraslavi, kterou obsahuje zakládací listina Kladrubského kláštera pocházející z roku 1115. Kdy bylo místo na soutoku Berounky a Vltavy pojmenováno Zbraslav, nelze přesněji určit. Avšak Zbraslav a její okolí byly již v pravěku, na tehdejší dobu, značně osídleny.
Toto předhistorické osidlování je vesměs totožné s historicky doloženým osidlováním. Například v Modřanech byly nalezeny kamenné a kostěné nástroje, pazourky či hliněné nádoby v popelnicových hrobech z doby ténské. Osídlení objevené v Modřanech, které se pozvolna táhlo od Břežanského potoka až k Modřanské vinici, ukazuje svým vývojem na nepřetržité obydlení. Zbraslav a její okolí lákalo svou příhodnou polohou k osidlování již od nepaměti. V době neolitické byl Kelty osídlen pravý břeh Vltavy na vrchu Závisti (hradiště na Závisti). Keltská kultura byla ukončena nájezdem germánských kmenů. Je ale pravděpodobné, že někteří Keltové žijící mimo oppida přežili a postupně splynuli s nově příchozím obyvatelstvem.
Z doby slovanské byla nalezena hradiště, která byla předchůdci župních a zemských hradů, mimo jiné Dívčí hrad u Zlíchova nebo Kazín, jehož zbytky byly doloženy na kopci Havlín na Zbraslavi.
V době osidlování Slovany byl obydlován levý břeh od soutoku s Berounkou. Slovanům, kteří byli rolníky, tato oblast vyhovovala. Nacházely se zde vymýcené lesy a některá opuštěná sídla po dřívějších obyvatelích. Slované se zde usídlili a zakládali nová sídliště nejčastěji při řekách na příhodných návrších či ve skrytu lesních samot. Slované bydleli v otevřených vsích v okolí župních hradů, které náležely jednotlivým rodům. Jmění rodů bylo společné a nedílné. Jména sídlišť byla odvozována od jmen stařešin rodu, od druhu práce zdejších obyvatel nebo z povahy krajiny. Osady pojmenované podle jmen jsou např. Štěchovice, Skochovice, Zličín, Zbraslav. Podle mytologických jmen jsou pojmenovány Moráň, Modřany, Komořany, Žalov. Pojmenovány podle druhu práce jsou Košíře, Řeporyje, Jíloviště, Kosoř. Podle povahy krajiny či vlastností krajiny jsou pojmenovány např. Lysolaje, Žabovřesky. Územní rozdělení těchto osad bylo od středu země, kde sídlil kmen Čechů. Vojvodové tohoto kmene byli zároveň knížaty celého národa.
Stařešinové a vojvodové větších kmenů, jejichž sídla se dělila na menší okrsky či župy, přebývali na župních hradech, které byly majetkem celé župy a zároveň náboženským centrem. Každý obyvatel župy byl povinen podílet se na údržbě a provozu hradu. Jmění žup bylo společné v podobě občin a dědin. K občinám náležely lesy, pastviště, palouky, řeky a vody, k dědinám náležely zahrady, štěpnice, louky a orná půda. V 11. století bylo jmění žup již považováno za majetek koruny. V tomto společenském uspořádání Slovanů nastaly značné změny s příchodem křesťanství. Nejstarší župa, Pražská, ležela na levém břehu Vltavy. Od potoka Stativnice až k řece Mži se rozkládala župa Osecká, jejíž sídlo bylo poblíž kopce Osek (Havlín). Tato župa později zahrnovala i župu Podbrdskou. Hranicemi župy Podbrdské na levém břehu Mže byly Lety a na pravém břehu Mokropsy a Slapy. Z existence župy Osecké zbyl jen nynější kostel sv. Havla na Havlíně. Župa byla majetkem kmene Slavníkovců a podle pověsti sídlem Izbaslava (pravděpodobného zakladatele Zbraslavi, po kterém je toto místo pojmenováno), syna Cheboslava z rodu Bivojova. Rod Slavníkovců přemohl kníže Boleslav II. v poslední dekádě své vlády a zabral hrad u hory Osek a celé jeho okolí včetně Zbraslavi. Zlomil také moc předních rodů v zemi a přivlastnil si jmění žup. Vláda knížete Boleslava II. se postupně upevňovala, až nakonec získal neomezenou moc v celé zemi.
Roku 1115 nechal kníže Vladislav I. postavit benediktinský klášter, který původně chtěl vybudovat na Zbraslavi. Nakonec, jak víme z historie, byl benediktinský klášter zbudován v Kladrubech. Do nově založeného kláštera přišli mniši ze čtyř již existujících klášterů. A to z Ostrovského (z dnešní Davle ), Sázavského, Břevnovského a Klatovského kláštera.
Klášter byl bohatě nadán majetkem, pozemky a četnými privilegii. Zakládací listina kláštera obsahuje výčet vesnic (obcí), které byly klášteru darovány celé nebo zčásti, a nebo vesnice, v nichž byl klášteru darován majetek či poddaní. Zbraslav byla darovaná klášteru jako celá vesnice. V roce 1186 stvrdil tuto darovací listinu kníže Bedřich. Roku 1238 se kladrubští benediktini dohodli s pražským biskupem Janem III. z Dražic na výměně Zbraslavi za jiný klášter.
Další historie Zbraslavi je úzce spjata s hlavní větví posledních Přemyslovců. Jako první z přemyslovského rodu se o Zbraslav začal zajímat Přemysl Otakar II., který vládl v letech 1253-1278. Zalíbilo se mu místo dnešní Zbraslavi, především pak hluboké lesy plné zvěře. Král založil při soutoku řek Vltavy a Berounky lovecký dvorec. Přemysl Otakar II. získal Zbraslav r. 1268 výměnou od biskupa Jana III. z Dražic.
Další události jsou spojeny se začátkem vlády Václava II. V roce 1292 Václav II., syn Přemysla Otakara II., učinil slib, že vystaví klášter a chrám, který měl být pohřebištěm českých králů a jejich rodin. Mělo se jednat o obdobu s místem odpočinku francouzských králů, což bylo cisterciácké opatství sv. Diviše v blízkosti Paříže. Základní kámen zbraslavského chrámu byl položen roku 1297.
Cisterciáci byli vybráni jako řád, který měl zakotvit na Zbraslavi. Základním prvkem cisterciáků je touha po prostotě a boje proti přepychu. Také jejich umění je plné architektury bez soch a maleb. Největšího rozkvětu dosáhli ve 13. století. Řádové předpisy stanovovaly, že klášter musí ležet stranou od měst a vesnic, zároveň však v údolí při vodním toku. Byla jim nabídnuta tři místa. Sídlo benediktinských mnichů na Ostrově u Davle, stavební pozemek u Radotína, a nebo lovecký dvorec na Zbraslavi. Nakonec jako nejvhodnější místo pro zbudování nového cisterciáckého kláštera byla vybrána Zbraslav.
Václav II. po založení kláštera toto místo nazval Aula Regia (Síň královská). Zbraslav byla často označována jako město královské, což by značilo, že Zbraslav je město postavené na půdě královské a králem založené. Zbraslav byla však majetkem církve, potažmo majetkem kláštera. Jako městys je Zbraslav označována až v berní rule po roce 1653.
Cisterciácký řád (latinsky Ordo Cisterciensis, OCist.) je mnišský řád, který vznikl reformou benediktinského řádu. Roku 1098 odešel opat Robert s dalšími mnichy z benediktinského kláštera Molesme a ve francouzském městě Citeaux (latinsky Cistercium) založili nový klášter. Na tomto místě, v původně neobydlené krajině, chtěli žít podle nezmírněné řehole sv. Benedikta z Nursie. Tento klášter se stal centrem reformního hnutí v benediktinském řádu, které se soustředilo na prostotu a chudobu v liturgii i životě bratří podle hesla sv. Benedikta „Modli se a pracuj!“ (latinsky „Ora et labora!“).
V Čechách existovaly cisterciácké konventy již od poloviny 12. století, a to nejprve v Sedlci u Kutné Hory. Další kláštery se nacházely v Plasech, Mnichově Hradišti, Nepomuku, Klášteru nad Dědinou, Mašťově a Oseku. Ve 13. století přibyly v Čechách kláštery ve Zlaté Koruně, Vyšším Brodě a také Zbraslavi. Cisterciácký řád, jehož vzdělaní představitelé ze Sedlce a Zbraslavi podporovali jako rádci i jako diplomaté už Přemyslovce, přenesli totiž svou podporu i na Lucemburky a mají velkou zásluhu na jejich dosazení na český trůn i na úspěšné zahraniční politice Karla IV. Na císařových úspěších má lví podíl vzdělaný opat Petr Žitavský, autor Zbraslavské kroniky, která je považována za mimořádně cenný historický, ale i umělecký dokument své doby.
napsal R.Svoboda webmaster www.zbraslavhistorie.info