poslední půlrok národní galerie na zbraslavi?
Proslýchá se, že v červenci by se měla ze Zbraslavi odstěhovat sbírka asijského umění Národní galerie. Ti, kdo zde ještě nebyli, by tedy s návštěvou neměli váhat. A ti, kdo to tu měli rádi, se alespoň mohou přijít rozloučit.
Plány ředitele Národní galerie Milana Knížáka bývaly vždy smělé. Jedním z nich je dostat všechny sbírky do budov, které budou patřit přímo Národní galerii. Na Zbraslavi tomu tak není, bývalý cisterciácký klášter patří rodině Bartoňů z Dobenína. Ta krásnou barokní stavbu od architektů Santiniho a Kaňky na počátku 20. století přestavěla na zámek a této rodině byla také nemovitost vrácena v restituci. Bartoňové z Dobenína pronajali navrácenou budovu, ve které sídlily sochařské sbírky Národní galerie této instituci za velmi výhodných podmínek, a to až do roku 2014.
Tímto způsobem restituenti chtěli zachovat kontinuitu místa, které je pro český národ významné. A Národní galerie jako významná národní instituce by měla být pokračovatelkou právě národních tradic a důstojnou a reprezentativní institucí. Milan Knížák v jejím čele ale takovouto kontinuitu zpochybňuje svými postoji jak ke společnosti, tak k umění a kultuře.
Přímo tragické pak bylo Knížákovo chování za povodní roku 2002, kdy zřejmě díky jeho chybnému rozhodování nedošlo k včasné evakuaci depozitářů ze sklepů do vyšších pater zámku Zbraslav. O škodách, které tehdy vznikly, se dodnes nemluví. Přičemž vzala za své většina originálních sádrových modelů z 19. století, a ty originály soch, které měly tu smůlu, že jejich materiálem byla právě sádra a štuk.Pokud se za půl roku Národní galerie ze Zbraslavi opravdu odstěhuje, Zbraslav přijde o svou prvořadou pozoruhodnost, o místo, které sem přitahovalo návštěvníky z celé Prahy. Kromě Národního muzea už není v České republice žádná další kulturní instituce, která by rozsáhlé prostory bývalého kláštera dokázala zaplnit skutečně kvalitní expozicí, takovou, jakou zde po léta představovala Národní galerie. Ostatně Bartoňové z Dobenína nemusí vůbec svůj majetek zpřístupňovat veřejnosti, byla to jen jejich dobrá vůle, Zbraslavi i celé Praze ku prospěchu.
Možná jedna z posledních větších příležitostných výstav, které můžete na Zbraslavi kromě stálých sbírek uvidět, nese název Umění Koreje. Jde o dvouletou zápůjčku z Národního muzea Koreje v Soulu. Představena je tu především osobitá korejská keramika. Ale vystaveny jsou i další předměty, šperky, skříňky a replika královské koruny. Stručný, přehledný výklad na informačních panelech na zdech seznamuje návštěvníky s dějinami Koreje. Teoreticky bude výstava na Zbraslavi k vidění ještě rok a půl, do května roku 2009.
Výstava nikoliv vzácných historických předmětů, ale ryze současných fotografií, která bude na Zbraslavi, opět teoreticky, k vidění více než rok, do 8. 3. 2009, má název Zdeněk Thoma: čajová stezka – fotografie čajových kultur Nepálu, Srí Lanky, Číny a Japonska. Fotografie jsou barevné, efektní a exotické. v přízemí zámku je možné navštívit čajovnu, která je v provozu v otevíracích hodinách galerie a výstavu fotografií, které zachycují hlavně čajové plantáže, tak vhodně doplnit zcela reálným nápojem, který vzniká, když lístky rostliny dovezené z Asie přelije horká voda.
Instalace, která je k vidění v chodbě v přízemí, sousedící s čajovnou, a to do 1. 3. 2009, se jmenuje Napodobení a inspirace . – výtvarný projev návštěvníků. Jde o svitek papíru dlouhý desítky metrů. Pomocí kliky je možné a dovolené jeho metry odvíjet a navíjet. Na svitku jsou kresby návštěvníků výstavy Mistři čínské tušové malby 20. století, která se konala letos ve Valdštejnské jízdárně. Kresby a komentáře na papírovém svitku jsou inspirované právě touto výstavou či přímo vzory kreseb, které byly v „ateliéru“ pro návštěvníky této výstavy k dispozici.
A pak je na Zbraslavi samozřejmě stálá expozice. Tu doprovázejí sobotní a nedělní komentované prohlídky a další programy. A dále je tu budova sama, jedna z perel českého baroka, která stávala na soutoku Vltavy a Berounky, než koryta řek změnila svůj směr. A kostelík hned vedle, který býval jedním z pohřebišť českých králů. A samozřejmě i malebný střed Zbraslavi a hradiště na Závisti nad Zbraslaví. Pokud se Národní galerie odtud opravdu odstěhuje, bude tu hodně, hodně chybět.
Plány ředitele Národní galerie Milana Knížáka bývaly vždy smělé. Jedním z nich je dostat všechny sbírky do budov, které budou patřit přímo Národní galerii. Na Zbraslavi tomu tak není, bývalý cisterciácký klášter patří rodině Bartoňů z Dobenína. Ta krásnou barokní stavbu od architektů Santiniho a Kaňky na počátku 20. století přestavěla na zámek a této rodině byla také nemovitost vrácena v restituci. Bartoňové z Dobenína pronajali navrácenou budovu, ve které sídlily sochařské sbírky Národní galerie této instituci za velmi výhodných podmínek, a to až do roku 2014.
Tímto způsobem restituenti chtěli zachovat kontinuitu místa, které je pro český národ významné. A Národní galerie jako významná národní instituce by měla být pokračovatelkou právě národních tradic a důstojnou a reprezentativní institucí. Milan Knížák v jejím čele ale takovouto kontinuitu zpochybňuje svými postoji jak ke společnosti, tak k umění a kultuře.
Přímo tragické pak bylo Knížákovo chování za povodní roku 2002, kdy zřejmě díky jeho chybnému rozhodování nedošlo k včasné evakuaci depozitářů ze sklepů do vyšších pater zámku Zbraslav. O škodách, které tehdy vznikly, se dodnes nemluví. Přičemž vzala za své většina originálních sádrových modelů z 19. století, a ty originály soch, které měly tu smůlu, že jejich materiálem byla právě sádra a štuk.Pokud se za půl roku Národní galerie ze Zbraslavi opravdu odstěhuje, Zbraslav přijde o svou prvořadou pozoruhodnost, o místo, které sem přitahovalo návštěvníky z celé Prahy. Kromě Národního muzea už není v České republice žádná další kulturní instituce, která by rozsáhlé prostory bývalého kláštera dokázala zaplnit skutečně kvalitní expozicí, takovou, jakou zde po léta představovala Národní galerie. Ostatně Bartoňové z Dobenína nemusí vůbec svůj majetek zpřístupňovat veřejnosti, byla to jen jejich dobrá vůle, Zbraslavi i celé Praze ku prospěchu.
Možná jedna z posledních větších příležitostných výstav, které můžete na Zbraslavi kromě stálých sbírek uvidět, nese název Umění Koreje. Jde o dvouletou zápůjčku z Národního muzea Koreje v Soulu. Představena je tu především osobitá korejská keramika. Ale vystaveny jsou i další předměty, šperky, skříňky a replika královské koruny. Stručný, přehledný výklad na informačních panelech na zdech seznamuje návštěvníky s dějinami Koreje. Teoreticky bude výstava na Zbraslavi k vidění ještě rok a půl, do května roku 2009.
Výstava nikoliv vzácných historických předmětů, ale ryze současných fotografií, která bude na Zbraslavi, opět teoreticky, k vidění více než rok, do 8. 3. 2009, má název Zdeněk Thoma: čajová stezka – fotografie čajových kultur Nepálu, Srí Lanky, Číny a Japonska. Fotografie jsou barevné, efektní a exotické. v přízemí zámku je možné navštívit čajovnu, která je v provozu v otevíracích hodinách galerie a výstavu fotografií, které zachycují hlavně čajové plantáže, tak vhodně doplnit zcela reálným nápojem, který vzniká, když lístky rostliny dovezené z Asie přelije horká voda.
Instalace, která je k vidění v chodbě v přízemí, sousedící s čajovnou, a to do 1. 3. 2009, se jmenuje Napodobení a inspirace . – výtvarný projev návštěvníků. Jde o svitek papíru dlouhý desítky metrů. Pomocí kliky je možné a dovolené jeho metry odvíjet a navíjet. Na svitku jsou kresby návštěvníků výstavy Mistři čínské tušové malby 20. století, která se konala letos ve Valdštejnské jízdárně. Kresby a komentáře na papírovém svitku jsou inspirované právě touto výstavou či přímo vzory kreseb, které byly v „ateliéru“ pro návštěvníky této výstavy k dispozici.
A pak je na Zbraslavi samozřejmě stálá expozice. Tu doprovázejí sobotní a nedělní komentované prohlídky a další programy. A dále je tu budova sama, jedna z perel českého baroka, která stávala na soutoku Vltavy a Berounky, než koryta řek změnila svůj směr. A kostelík hned vedle, který býval jedním z pohřebišť českých králů. A samozřejmě i malebný střed Zbraslavi a hradiště na Závisti nad Zbraslaví. Pokud se Národní galerie odtud opravdu odstěhuje, bude tu hodně, hodně chybět.
3.1.2009 zdroj : www.pragueout.cz