Řemesla

Řemeslníci na Zbraslavi, tak jako jinde, se sdružovali do cechů nebo-li v pořádky. Ve století osmnáctém zde byly cechy řeznický, krejčovský, zednický, hrnčířský, ševcovský,mlynářský a cech obecný, v němž se sdružovali mistři různých řemesel jako zámečníci, koláři, bečváři aj.. Cechy mívaly své sídlo (herberk) u staršího cechmistra nebo v hospodě, kde mívaly uloženou zvláštní truhlici zvanou „matka pokladnice“. Mistři se několikrát do roka scházeli, aby diskutovali o záležitostech spolku a povyšovali tovaryše do svých řad. Na církevních a světských slavnostech členové cechů vystupovali hromadně. Každý cech měl svou korouhev, své pláště, štíty a příkrov. V roce 1752 si krejčovský cech zakoupil chalupu za 40 kop (tento dům stál v ulici Pod špitálem) Řeznici měli svou hospodu Jana Alana v čp. 25, kde čtyřikrát do roka zasedali. Spolky mívaly pro správu svých peněz a pro vyřizování písemných záležitostí najímány některé z vrchnostenských úředníků za finanční obnos. Roku 1788 vydalo gubernium nařízení, aby cechy ze svého jmění přispívaly do fondu chudinského ústavu. Každý cech své artikule, které byly psány na pergamenu a opatřeny pečetí velmi opatroval. Tyto dokumenty byly potvrzované opatem kláštera. Některé cechy byly stvrzovány panovníkem, jako např. cech mlynářský. Zasedání cechů provázela obřadnost, která tomuto dodávala důstojný řád. Porušení pravidel a neúcta k cechu byla považována za hrubý přestupek. Ve starších dobách cechy vystavovaly své fedrovní listy, které byly tištěny na blanketu a zdobené rytinou Zbraslavské madony a kláštera. Výuční listy byly psané krasopisem v českém jazyce. Začátkem 19. století byl používán kokovaný papír s německým tiskem. Chtěl-li tovaryš dosáhnout mistrovského práva a stát se živnostníkem musel se prokázat vandrovním kunčovtem, lérbrífem (výučním listem) a komisi starších mistrů předložit svůj majstrštyk (mistrovský kus). Vyhověl-li, bylo jeho jméno vneseno do mistrovské knihy. Mistrovství bylo považováno za jistou hodnost. Tato hodnost byla povětšinou uváděna při podpisu nebo při různých příležitostech a i manželky užívaly titulů svých manželů, jako například paní mistrová ševcová nebo paní mistrová kovářová. Příjem cechů spočíval v poplatcích za přijetí učně, za vystavení výučních, fedrovních a jiných listů a za tzv. kvantum od mistrů. Při prohlášení mistrem vystrojil kandidát svému mistrovi hostinu. Učeň musel zaplatit svému mistrovi podle vlastní mohovitosti. Mezi lety 1845 – 1846 bylo na Zbraslavi patero cechů, jejichž staršími mistry byli: řeznický – Martin Bollard, krejčovský – Václav Ransdorf, ševcovský – Václav Kamarád, zednický – Franc Vodvářka, obecný (reicech) Václav Polanecký.